Buráková pomazánka

Na jednom staveništi na Středním západě, každý den, když píšťala oznámila polední přestávku, se všichni dělníci společně posadili, aby se najedli. A když Sam otevřel svou krabici s jídlem, začal jako vždy nadávat:

"Do prdele!" křičel, "zas chleba s burákovou pomazánkou a s marmeládou. Nemůžu vystát burákovou pomazánku, ani marmeládu."

Sam na své pořád stejné obložené chleby nadával každý den. Plynuly týdny a ostatním dělníkům už to šlo na nervy. Nakonec mu jeden parťák řekl: "Pro Kristovy rány, Same, když tak nerad jíš burákovou pomazánku a marmeládu, tak proč neřekneš svý starý, aby ti dávala s sebou něco jiného?"

"Jaký starý?" odpověděl Sam. "Já jsem svobodný. Chleby si mažu sám."

(Cesta pokojneho bojovnika, Dan Millman)